Zahradní skleník rodiny Löw-Beer

Malé městečko Svitávka nedaleko Boskovic se stalo na přelomu 19. a 20. století sídlem, a také jedním z center podnikání, významného židovského rodu Löw-Beer. Jeho jméno je v současnosti spojované především s brněnskou funkcionalistickou památkou UNESCO vilou Tugendhat. První velkolepé vily ale Löw-Beerové postavili již na samém počátku 20. století právě ve Svitávce. V roce  1900, respektive 1906, zde byla realizována dvojice neoslohových vil s prvky baroka a klasicismu. Dnes jsou známé jako Velká a Malá Löw-Beerova vila.

Obě vily obklopoval rozlehlý okrasný park, ve kterém se nacházelo provozní (garáže), společenské (kuželník) či hospodářské (včelník) zázemí rodového sídla. V sousedství parku pak ještě byla vytyčena užitková zahrada s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. Celou kompozici doplňoval rozsáhlý skleník, který byl uzpůsoben umělému temperování. K odtahu spalin ze zdroje tepla byl vybudován v tomto kontextu poněkud bizarní tovární komín o výšce pouhých sedm metrů.

Podlouhlý objekt skleníku byl umístěn do centrální části parku mezi obě vily. Jeho projekt vytvořila roku 1901 vratislavská firma M. G. Schott. Realizaci stavby provedl pravděpodobně zednický mistr Gerlich. Zda byl i přímo stavitelem komína, není z dostupných zdrojů jasné. Skleník byl půdorysně rozdělen na dvě odlišné části. Na samotnou podlouhlou zasklenou část se zděnou podezdívkou, která byla vnitřně příčkou rozdělena na studenou a vyhřívanou sekci. V jejím sousedství se pak nacházela obdélníková místnost sloužící jako topeniště. Nad ním byl mimo hmotu budovy vztyčen zmiňovaný komín.

Oblý dřík komína výšky 4 metry je vyzděný z červených ostře pálených komínovek. Jeho zcela jednoduchou hmotu narušuje pouze kordonová římsa z jedné řady cihel a zakončen je třikrát odstupňovanou hlavicí. Dřík stojí na čtvercovém podstavci o hraně 110 centimetrů, který svou hmotou i uměleckým zpracováním zcela koresponduje s přilehlou stavbou. Přestože projekt počítal s vyšším podstavcem odděleným od dříku zubořezovou římsou, ve skutečnosti dnes horní římsa podstavce tvoří architektonické i hmotové pokračování kordonové římsy obíhající celý zděný objekt. Podstavec stejně jako zděný objekt je lícován nárožními lizénami a stěny jsou ozdobeny tvarovaným reliéfem odlišné barvy i struktury od ostatní omítky.

Komín posloužil v průběhu 20. století jako nosič konzol rozvodů místního elektrického vedení. Ty k němu byly upevněny ocelovými obručemi a po ztrátě své funkce vytvářely s komínem neobyčejně poutavý, avšak trochu rušivý prvek. Samotný skleník se po druhé světové válce dostal na samou hranici své existence a opuštěný zchátral.

Změnu přinesla až poslední léta, kdy se na svitávský komplex zaměřil zájem odborných badatelů v souvislosti s aktivitami rodu Löw-Beer. I díky zájmu a aktivitě úřadu městyse Svitávka, který je majitelem objektu, došlo k jeho kompletní a velmi citlivé rekonstrukci dokončené roku 2014. Ač samotný skleník neoplývá významnými architektonickými kvalitami, představuje velmi zajímavý příklad dochovaného objektu zázemí podnikatelského sídla. Díky továrnímu komínu navíc vytváří neočekávané pohledové zážitky v rámci taktéž kompletně opraveného parku i obou vil.

Za zmínku stojí, že nedaleko skleníku se v areálu někdejší přádelny a tkalcovny postavené v 80. letech 19. století nikým jiným než Löw-Beery nachází další tovární komín. Jedná se veskrze o obyčejnou stavbu, jakých v té době byly u nás vystavěny desítky. Pozoruhodný je především v dálkových pohledech, kdy je možné shlédnout jej společně s jeho mnohem menším kolegou nad skleníkem.

Městys Svitávka, archiv městyste, neinventarizováno.

ČERNOUŠKOVÁ, Dagmar – SVOBODOVÁ, Petra – VELEŠÍK, Vladimír, ml. – VELEŠÍK, Vladimír: Löw-Beerovy vily a historie jedné podnikatelské rodiny, Boskovice a Svitavy 2014, s. 45–49.