Teplárna ZME

Společnost Západomoravské elektrárny (mimo jiné majitel nedaleké oslavanské elektrárny) nechala v letech 1929–1930 kousek od centra Brna v ulici Na Špitálce vystavět teplárnu, která začala zásobovat teplem okolní průmyslové podniky (především textilní továrny) a také Starobrněnský pivovar. Díky svému výkonu a kombinované výrobě tepla a energie, jejímž iniciátorem byl profesor Vladimír List, se stala nejmodernějším podnikem svého druhu v Evropě. „Inženýři a technici první republiky měli příležitost prokázat prakticky svou zdatnost. Můžeme býti hrdi, že ji také prokázali a že brněnská teplárna je téměř stoprocentně dílem českých mozků a rukou.“

Teplárna byla vybavena čtyřmi kotli o výkonu 4x 50 tun páry za hodinu a čtyřmi turbínami o celkovém výkonu 24 MW. Z kotlů byl vyveden společný kouřový kanál, který se napojil na 100 metrů vysoký komín situovaný u jižní fasády kotelny. Jeho projektovaná hořejší světlost byla 4 metry a konicita dříku 3,2 %.

Komín sice nikterak nevyniká z hlediska architektonického, však byl také řešen jako funkční holý vysoký dřík, jak tomu bývalo standardem u podobných komínů, rozhodně je ale dokladem technické vyspělosti, kdy jeho realizaci předcházela velice náročná příprava z hlediska zakládání na neúnosné půdě náplavky mlýnské strouhy. Zároveň jeho hodnota dnes spočívá v jeho historické úloze, kdy v Brně vznikl po technické stránce podnik světové úrovně: „Vysoký komín brněnské teplárny vévodí průmyslovému Brnu jako důrazný svědek jeho pokroku a je brněnskou pýchou.“

Na výstavbu komína bylo vypsáno výběrové řízení, které z devíti nabídek vyhrála firma Ing. V. Fischer a spol. za přibližně 450 000 Kč. V ceně ale nebyla zahrnuta mohutná základová deska a ostatní práce – stavba komína tak celkem stála přibližně 1 mil. Kč, přičemž celková cena teplárny (včetně parovodu – 13 mil. Kč) byla 70 mil. Kč.

Stavba komína začala výkopovými pracemi pro základy v listopadu 1929, celý komín byl dokončen v červnu 1930. Sám o sobě byl kvůli málo únosnému podloží problematický návrh základové konstrukce. Stále se probírala nejvhodnější alternativa založení – zda na desce nebo na pilotech. Této problematice se ve svých posudcích věnoval profesor Klokner. „Komín není na pilotách, ale na železné betonové desce průměru 19 m, na kraji silné 1,25, uprostřed 5 m. Tyto základy váží 2 500 t, dřík komína váží 1 000 t a má uvnitř do 40 m ochranné pouzdro.“ V průběhu vlastní výstavby pak panovaly obavy ohledně sesedání stavby, proto na místě prováděl měření postupného sedání geometr Ing. Rudolf Janč. Obavy se nepotvrdily, sesedání bylo v normě.

Nový komín teplárny se ve své době stal symbolem očisty městského ovzduší. Nový centrální zdroj tepla totiž nahradil řadu lokálních v průmyslových areálech, kdy pro továrníky bylo organizačně i ekonomicky výhodnější si teplo i energii odebírat od externího dodavatele. Snížila se produkce sazí, zmírnila se zátěž od rozvážení uhlí a vyvážení strusky a popela z továren po ulicích. „Po uvedení teplárny do chodu zmizí na siluetě Brna asi 100 továrních komínů,“ psalo se na počátku roku 1930. O pět let později byla realita trochu jiná, kouřit ustalo 22 průmyslových komínů a 55 komínů ústředního topení. A o další dva roky skóre trochu narostlo – 29 továrních a 76 domovních komínů.

Ke konci války neušel velikán poškození: „Stometrový komín teplárny s bělavou clonou kouře byl jistě výborným místním ukazatelem a orientací ‚nepřátelským‘ letcům. Přesto nebyl bombardováním zasažen a teprve zásah granátu v poslední fázi bojů jej snížil téměř na polovinu. Strojní zařízení elektrárny však jako zázrakem nebylo vážněji poškozeno.“ Poškozený komín byl 19. června 1945 firmou stavitele Ing. V. Fischer a spol. prohlédnut a o jeden rok později opraven.

V minulosti byl dřík opatřen typickým červenobílým denním leteckým značením, dále pak byla jeho horní polovina svázaná ocelovými pasy a byl osazen ocelový ochoz pod korunou. Společnost mu dělá další stometrový kolos vystavěný v letech 1949–1950. Komín ještě před svým znárodněním projektovala firma Ing. V. Fischer a spol., pak v projekční činnosti pokračoval n. p. Československé stavební závody. Dle původního plánu měl mít výšku 120 metrů a světlost v koruně 6 metrů.

Málokterému komínu se dostalo té pocty, aby byl znázorněn na poštovní známce. Naše filatelistická tvorba se obecně komínovým motivům vyhýbala, ale i tak vyšla v roce 1958 známka s brněnským panoramatem, kterému dominují komíny teplárny ZME, zatímco známé památky jako katedrála svatého Petra a Pavla a Špilberk jsou zatlačeny do pozadí.

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 190–193.

F. Kučera, Chvála dobrého díla, Svobodné noviny, č. 56, 28. 7. 1945, s. 2.

František Fürst, Teplárna Západomoravských elektráren (ZME) v Brně, Zvláštní otisk z knihy Průmysl, obchod a doprava v Brně, Brno-Řečkovice, 1935, s. 14–15, 22.

Podnikový archiv společnosti Teplárny Brno, a.s., projektová dokumentace ke komínu.

Z komínu brněnské teplárny se již kouří…, Moravská orlice, č. 34, 24. 8. 1930, s. 1.

Stavba nejvyššího komínu v Brně zadána, Lidové noviny, č. 510, 10. 10. 1929, s. 5.

Brněnská teplárna Západomoravských elektráren, zvláštní otisk z Elektrotechnického obzoru, Brno, leden 1931, s. 9, 12.

E. Konečný, Význam nové teplárny Západomoravských elektráren pro město Brno, Plyn a voda, č. 10, 1929, s. 205.

Brněnská teplárna, Národní politika, č. 29, 30. 1. 1930, s. 5.

Teplárna Západomoravských elektráren (ZME) v Brně, Moravská orlice, č. 115, 16. 5. 1937, s. 63.

Státní okresní archiv Praha-západ se sídlem v Dobřichovicích, fond: Ing. V. Fischer a spol.