Rosické sklárny

Rosice
Česká republika
49°10'39.577"N16°23'20.662"E
č. 1483
Známá výška: 24 m   
Rok výstavby: 1920
Historie

Sklárny v Rosicích měly přinést velké a trvalé pracovní oživení zdejšího města a blízkého okolí. Na jaře roku 1920 bylo proto založeno Konsorcium Rosických skláren se sídlem v Brně, které po odkoupení potřebných pozemků pro výstavbu továrny a obytných domů pro zaměstnance požádalo 3. července o povolení stavby sklárny.

Komisionální šetření na místě proběhlo 12. července 1920 za účasti zástupců Okresního hejtmanství v Brně. Stavba sklárny byla povolena a provedl ji stavitel V. Stolejda z Brna. V té době se plánoval kromě sklářských pecí také 35 metrů vysoký tovární komín, který by odváděl plyny od pánvové pece a chladicích pecí. V této variantě se ještě nepočítalo s umístěním nádrže na komíně, k tomuto rozhodnutí se dospělo až během výstavby. Proto 3. května 1921 vydala Okresní správa politická Brno-venkov dodatečné povolení pro zděný komín s železobetonovou nádrží, vysoký nakonec 37 metrů. Dle vzpomínek pamětníků se na stavbě komína podíleli dělníci z Itálie.

Sklárny byly vybudovány v rychlém tempu. Na konci roku 1920 stály již všechny objekty, a tak se v únoru roku 1921 mohly provádět první pokusné tavby. Původní předpoklad, že pro výrobní proces bude možno použít místní uhlí z rosické oblasti, byl však mylný. Zdejší uhlí nemělo pro potřeby sklářských pecí dostatečnou kvalitu, takže se uhlí muselo začít dovážet, čímž se ekonomika provozu značně zatížila a výroba se přestala vyplácet. A stejně jako podnik rychle vznikl, podobně rychle přišel i první útlum výroby a v prosinci roku 1921 byla sklárna uzavřena a zaměstnanci propuštěni. Nestalo se to však v historii sklárny naposledy, k dalšímu zastavení provozu došlo následně ještě třikrát, definitivně pak v roce 1996.

Komín, který v minulosti změnil minimálně dvakrát svou výšku, se stal dominantou továrního areálu. Nejprve byl dřík komína navýšen, dokumentace ze září roku 1961 uvádí výšku komína 40,5 metru. Později došlo k ubourání komína na dnešních 24 metrů.

Těleso komína vychází z oblouku střechy sklářské haly, původně však stál komín samostatně. Z kruhového podstavce o průměru v patě 4,1 metru pokračuje dřík s konicitou 5,5 % po celé své výšce. Železobetonová deska uložená na rozšířeném zdivu dříku nese ve výšce 14,5 metru nad okolním terénem nádrž, která je nejníže položenou nádrží ze všech dochovaných továrních komínů s vodojemy u nás. Z vnější strany ji izoluje minerální vata, která je zakryta plechovým obkladem. Ochoz šířky 60 cm, na nějž je přístup z plošiny pod nádrží, nese ocelové zábradlí, u něhož je již několik stojek zcela odtrženo od nosné desky. Na severní stěně pláště nádrže se dochovaly zbytky netradičního stavoznaku vodní hladiny v deskovém rámu a s elektrickým osvětlením. Údaje se na stavoznak přenášely pomocí plováku uvnitř vodojemu a vodicích koleček umístěných na střeše. Rovněž se dochovaly zbytky tlakového snímače výšky vodní hladiny, který zřejmě v pozdějších letech nahradil původní systém. Výstup na střechu zajišťuje žebřík. Ubouraný dřík dosahuje výšky necelých 8 metrů a oproti části pod nádrží jej zpevňují ocelové obruče. Korunu o vnějším průměru 200 cm zastřešuje železobetonová deska.

Interiér vodojemu je přístupný otvorem ve střeše s plechovým poklopem. Jeho objem 17 m3 z něj dělá nejmenší vodní nádrž na stojících továrních komínech v České republice. Šířka vnitřního prostoru se pohybuje mezi 90 až 95 cm. Uvnitř se dochovalo přívodní, odběrné a netradičně řešené přelivné potrubí. To je zešikma zaústěno do vnější stěny a ústí nad ochozem. Provizorně na něj byla později nasazena požární hadice. Jako zdroj vody sloužila kruhová studna se světlostí 80 cm, umístěná společně s čerpací stanicí na pozemku sklárny severně od komína.

Areál bývalých skláren je dnes ve vlastnictví firmy zabývající se odpadovým hospodářstvím, komín i vodojem již dávno neplní své původní poslání. Ochoz je v technicky špatném stavu a pro případné zachování této dominanty Rosic by bylo zapotřebí podniknout potřebné sanační kroky.

Zdroje informací

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Martin Horký, Památní kniha městyse Rosic, Rosice 2011, s. 219, 241–242.

Kolektiv autorů, Rosice 100 let městem – 1907–2007, Rosice 2007, s. 116–117.

Městský úřad Rosice, archiv odboru stavebního úřadu, Rosice č. p. 853.

Sdělení Oty Gűrtlera.