Akciové strojírny

Slaný
Netovická
Česká republika
50°13'32.996"N14°5'18.602"E
č. 24
Známá výška: 50 m   
Známá světlost: 200 cm   
Stavitel: Ant. Dvořák a K. Fischer
Rok výstavby: 1906
Historie

V roce 1899 zakoupila Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld–Daněk a spol., sídlící v Praze-Karlíně, od dědiců strojírnu Bolzano, Tedesco a spol., kterou postupně rozšiřovala, a v roce 1906 založila v sousedství železniční tratě tzv. horní závod, kde v souvislosti se zřízením výroby lokomotiv bylo započato s výstavbou nové elektrické centrály, kotlárny, kancelářských budov a železniční vlečky. Tyto stavby byly dokončeny v roce 1907, v roce 1910 vznikla montážní hala pro výrobu lokomotiv a v roce 1912 opustila závod první lokomotiva. A právě někdy z této doby pravděpodobně pochází i komín. Stejně jako komín libčický nenesl ale nádrž na vodu. Ta byla vybudována až později, a to v období mezi roky 1922 a 1928.

Objekt se postupně rozšiřoval, roku 1927 karlínský mateřský závod fúzoval se strojírnou Českomoravská–Kolben, a tak se i slánská strojírna včlenila do nové společnosti Českomoravská–Kolben–Daněk. Známý název ČKD nesla továrna i po znárodnění, a to jako ČKD, n. p., závod Jana Švermy. A strojírenská výroba převládá až do dnešních dní.

Původní dokumentace ke komínu se nedochovala, ale na základě řešení komína i vodojemu můžeme s jistotou tvrdit, že se jedná o dílo Fischerů – tedy komín vystavěný s ohledem na předpokládanou dobu výstavby pod hlavičkou firmy Ant. Dvořák a K. Fischer a vodojem pak jako reference firmy Ing. V. Fischer a spol. Vodojem je prakticky stejný jako v Libčicích nad Vltavou – má stejné konstrukční řešení i stejný objem 150 m3.

Komín vyzděný z radiálních cihel má výšku 50 metrů a světlost v koruně 200 cm. Dřík má konicitu 4,9 %. Podstavec je nezdobný, 8,2 metru vysoký a o průměru 5 metrů u terénu, naopak hlavice je zdobně vyvedená a doplněná zubořezem. Na podstavci je vyškrábána do povrchu komínovek řada podpisů s daty – nejstarší zřetelný nápis je datován rokem 1925.

Komín sloužil pro tzv. starou kotelnu na parcele 286/3, ale na počátku padesátých let 20. století byla přistavěna kotelna nová (resp. energocentrum), která komín ze dvou stran obepnula až do úrovně nosné konstrukce vodojemu. Kotelna zásobovala areál kromě tepla také elektřinou a stlačeným vzduchem.

Komín velice dobře táhnul, traduje se příběh, kdy v osmdesátých letech 20. století potřebovali v podniku skartovat mzdové listy a zvolili klasický způsob té doby – hodili je do kotle. Jenže komín měl takový tah, že část nespálených vylétla ven z komína a soukromé informace nacházeli místní až na náměstí.

Železobetonový vodojem byl osazen ve výšce 29 metrů a nese jej deska podepřená osmi konzolami o výšce 2,8 metru a tloušťce 25 cm. Deska o průměru 9,2 metru tvoří zároveň i ochoz kolem rezervoáru o šířce 75 cm. Střechu kryje prejzová krytina, na které je po obvodě umístěna lávka z prken doplněná o ocelové zábradlí. Skrze střechu nádrže prostupují větrací komínky. V nitru nádrže se dochoval plovák a na dříku ze strany kotelny i stavoznak vytvořený z páskové oceli, se stupnicí 0–1–2–3–4 (metry) namalovanou červenou barvou. Podél něj vede ocelová lišta, po které se pohybovala ryska na kolečku spojená přes lanko a kladku s plovákem v nádrži. Později byl instalován modernější systém na sledování stavu hladiny v rezervoáru – elektrické čidlo spínající zvukový signalizátor v podobě houkačky, který upozornil obsluhu, že nádrž je plná.

Rozvody jsou umístěny ve zděné šachtici a tvoří je dvě potrubí – jedno potrubí má funkci přívodní a odběrnou, druhé pak slouží jako potrubí přelivné. Do vodojemu vedou netradičně dva vstupní otvory ve stropu – jeden je u potrubí, ale bez vstupního žebříku, druhý pak s žebříkem v místě plováku. Šířka nádrže je u dna 170 cm a v nejširší horní části 195 cm, výška po linii napojení střechy s vnější stěnou 510 cm.

Voda se do nádrže čerpala z rybníčků situovaných pod areálem podniku. Voda sloužila pro potřeby kotelny, část se rozváděla jako voda užitková po areálu.

Nádrž se musela pravidelně čistit od řas a bahna, za socialismu se čistívala během celozávodní dovolené v letních měsících. Byla to práce dobře odměněná, a tak o brigádníky nebyla nouze. Nicméně všem ale nebyla odměna přána – zdaleka ne všichni totiž dokázali vylézt nahoru po ocelových stupadlech do vodojemu.

Vodojem byl vyřazen z provozu společně s komínem někdy na konci osmdesátých let 20. století. V energocentru se nacházejí pouze zbytky trafostanice, bez technologií a bez využití. Společnost kotelně dělá silo a výsypka na popílek a strusku z konce osmdesátých let 20. stol. (tzv. Daliborka), které sem byly z kotelny dopravovány. Celý tento nefunkční technologický celek tak čeká na rozhodnutí majitele o budoucím využití.

Zdroje informací

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Českomoravská–Kolben–Daněk, akciová společnost, továrna v Slaném v I. desetiletí našeho státu, Svobodný občan LVII, 1928, č. 20, 26. 10.

Jaroslav Novák, Českomoravská–Kolben–Daněk národní podnik v Slaném, Slánský obzor LIV, 1946, s. 80.

Sdělení Stanislava Krátkého.