Fryštátské ocelárny a železárny

V době založení Fryštátských oceláren a železáren, které byly základnou pro další rozvoj hutnictví na území města Fryštát (dnes Karviná), měly již Vítkovické železárny sedmdesátišestiletou tradici a Třinecké železárny dvacetisedmiletou tradici výroby oceli a válcovaných materiálů. I přes tuto existující silnou konkurenci prodalo město Fryštát zdejším podnikatelům v roce 1904 přibližně 60 hektarů pozemků, a to s podmínkou, že k práci v nových závodech bude použito místních zdrojů pracovních sil. Výstavba podniku podle záměrů měnících se majitelů probíhala zejména v letech 1907–1920. Do té doby byly postupně vybudovány provozy slévárny, lisovny a válcoven. Pro potřeby válcovny na tenký plech došlo kolem roku 1917 k postavení 50 metrů vysokého zděného komína s ocelovým vodojemem a se světlostí v koruně 200 cm. Stavební dokumentaci vypracoval 18. září 1917 významný těšínský stavitel Ing. Eugen Fulda. Voda z nádrže se pravděpodobně využívala pro technologické účely.

Výrazných výškových objektů stálo v tehdejších železárnách a ocelárnách vícero. Historické fotografie zachycují kromě komína s vodojemem dalších deset komínů. V severní části areálu u lisovny se nacházel ještě věžový vodojem čtvercového půdorysu zhotovený jako ocelová hrázděná konstrukce s cihelnou vyzdívkou. Tato výšková stavba se z původního areálu jako jediná dochovala do dnešních dní.

Následný konstrukční popis komína vychází z projektové dokumentace a fotodokumentace. Těleso komína bylo založeno v hloubce 4,5 metru pod úrovní terénu na desce čtvercového půdorysu o hraně 6,9 metru a mocnosti 100 cm. Do navazujícího nadzákladového zdiva byl pak napojen kouřovod a proti němu vytvořen otvor pro revize ústící do šachtice s průlezem na terén. Z paty s vnějším průměrem 5,4 metru a světlostí 340 cm vycházel kruhový podstavec do výšky 10 metrů a dále dřík s proměnnou konicitou 5,3 % pod nádrží a 4,6 % nad nádrží.

Ve výšce 26 metrů nad terénem se na rozšířeném zdivu dříku nacházel ocelový vodojem Intzeho konstrukce o objemu 50 m³. V tomto případě se patrně jednalo o úplně poslední použití ocelového vodojemu na komíně na našem území.

Ocelovou konstrukcí vodojemu vedla průlezná šachtice zajišťující přístup k samotnému rezervoáru a k dalšímu výstupu na komín. Ze šikmé střechy vedl přístup na ochoz kolem pláště nádrže, z tohoto ochozu se následně sestupovalo na netradiční druhý ochoz umístěný pod nádrží. Válcový plášť vodojemu nesl stavoznak vodní hladiny a lampu, která jej v nočních hodinách osvětlovala a umožňovala tak dole stojící obsluze kontrolu aktuálního objemu vody.

Komín mohl být snesen pravděpodobně ještě v první polovině 20. století. Jednotlivé části továrního areálu jsou dnes pronajímány.

Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015.

Stanislav Konkolski, O společnosti, která dala profilu jméno: Historie Jäkl Karviná, a.s., Ostrava 2008, s. 20–21.

J. Bařinka – T. Hepner, Výroba jemných ocelových plechů, jakož i pásků za chladu válených, In Technická práce na Ostravsku, Ostrava 1926, s. 382–384.

Věžový vodojem Karviná-město, Společenstvo vodárenských věží, nedatováno, www.vodarenskeveze.cz.

SOkA Karviná, fond Okresní úřad Fryštát 1850–1938, karton 118.

Ostravské muzeum, fotoalbum 9–27.