Přádelna lnu a bavlny, Ignac Seidl a spol.

Založení mechanické přádelny lnu v Sudkově předcházela dražba zdejšího mlýna s rybníkem, který v roce 1863 za cenu téměř 23 tisíc zlatých koupil obchodník Ignác Seidl. O rok později zde vybudoval první objekty nové továrny, v roce 1882 započal s výstavbou přádelny bavlny.

Původní zdroj energie pro továrnu zajišťovaly vodní turbíny poháněné náhonem odkloněným z řeky Desná nad Sudkovským rybníkem a protékajícím závodem. Rybník zároveň sloužil k zadržování vody potřebné v případě nízkého stavu vody v řece.

K prvnímu rozšíření kotelny postavené v roce 1887 došlo o jedenáct let později osazením parních kotlů Babcock-Wilcox. Během další přestavby v roce 1908 byl dle projektu firmy Vogel & Köhler západně od kotelny postaven 45 metrů vysoký zděný komín s vodní nádrží a světlostí v koruně 180 cm. Projekt počítal i s případným navýšením komína o dalších téměř 5 metrů. Vodojem s objemem 35 m³ sloužil jako zdroj vody pro sprinklerový hasební systém nainstalovaný v roce 1909, který byl ke svému účelu také několikrát skutečně použit. Vlivem terénních úprav v okolí komína činí aktuální výška 44 metrů, zaměřená světlost pak 200 cm.

K odstavení komína z provozu došlo až téměř po sto letech v roce 2006. Vodojem přestal plnit svou funkci již v roce 1990, neboť netěsnil, protékal, a hrozilo tak narušení zdiva dříku komína. V tomto případě nepomohla ani rekonstrukce vnitřní části nádrže.

Komín s vodojemem doplnil ve své době areál továrny o druhou výraznou vertikální stavbu. Tou první byl starší osmiboký komín sloužící rovněž kotelně z roku 1887 s přibližně stejnou výškou jako nový komín s nádrží. Starý komín dnes již v areálu nestojí, jeho demolice proběhla po roce 1960. V souvislosti s výškovými dominantami areálu stojí také za zmínku blízká věž čtvercového půdorysu, kterou byly v případě výbuchu prašného prostředí v provozech vyvedeny plyny z klimatizačních zařízení podniku.

Původní kouřovod z kotelny byl do komína napojen pod úrovní terénu. V osmdesátých letech 20. století došlo u komína k netradičnímu napojení parní lokomotivy, která pomáhala v provozu zastaralým kotlům původní kotelny. Po tomto technickém řešení se na severní straně dříku zachoval zazděný otvor. Na západní straně podstavce se nachází otvor revizní.

Komínový podstavec o výšce téměř 10 metrů má v nejnižší části čtvercový půdorys o hraně 4,8 metru, následným zkosením hran přechází v půdorys osmiboký. Od oblého dříku, který má v nejnižší části vnější průměr 3,9 metru a po celé své výšce konicitu 3,5 %, jej odděluje výrazná římsa zdobená zubořezem. Hlavice komína je dekorativně řešena v podobném stylu jako římsa, vnější průměr v koruně činí 2,5 metru (dle původní dokumentace 2,1 metru), korunu zakončuje speciální lichoběžníková tvarovka.

Válcový vodojem na komíně je na našem území z hlediska konstrukčního řešení ojedinělý. Firma Vogel & Köhler nenavázala na nedávnou spolupráci na nedalekém olšanském komínu se specializovanou firmou G. A. Wayss & Cie a pro vybudování rezervoáru nezvolila beton, nýbrž zdivo. Výsledkem se stala nádrž, která u nás nemá obdoby. Zato ale v zahraničí lze dohledat hned několik konstrukčně a vizuálně podobných komínových vodojemů (včetně podobně zpracovaného zábradlí), a to v rumunském městě Margina, v maďarském Györu a ve Vídni.

Z původní projektové dokumentace vyplývá, že nádrž nese 16 ocelových nosníků I-profilu radiálně vykonzolovaných ze dříku komína. Ty navíc podepírají ocelové rámy trojúhelníkovitého tvaru a tento téměř 2 metry vysoký rozšiřující se prostor pod dnem nádrže vyplňuje cihelné zdivo. Vnější stěna nádrže o tloušťce 20 cm je zděná z cihel na cementovou maltu a zpevněná pásovou ocelovou výztuží vloženou po obvodu do ložných spár. Vnitřní stěna nádrže při dříku komína má tloušťku 9 cm.

Dno nádrže uložené na nosnících je ve výšce 25 metrů nad okolním terénem, výška celého tělesa nádrže včetně rozšiřující se části činí přibližně 6,5 metru, vnější průměr 5,3 metru a šířka vnitřního prostoru nádrže 83 cm. Pod úrovní dna nádrže se nachází plošina pro výstup. Nádrž zakončuje železobetonová střecha z prefabrikovaných dílů se vstupním otvorem.

Střechu lemuje zdobně zpracované zábradlí, s velice podobně propracovaným řešením se můžeme setkat pouze u komínového vodojemu v olšanské papírně. Zábradlí tvoří celkem 17 rovných segmentů o výšce 820 cm a šířce 930 cm. Kraje segmentů ohraničují čtyřhranné plné ocelové tyče zapuštěné do betonu, které jsou ve třech výškových úrovních šroubově spojené jednotlivými horizontálními zábranami tvořícími dva oddělené prostory v každém segmentu. Pásy horního prostoru spojují tři svislé kulatiny, spojení se spodním pásem se skládá ze dvou pásů ploché oceli diagonálně orientovaných. Jejich střed zpevňují dvě ocelové kruhové desky středem spojené roznýtovanou kulatinou.

Vodojem plnila voda z protékajícího náhonu. Podél dříku komína stoupá k nádrži přívodní a odběrné potrubí pro sprinklerové zařízení. Přívodní potrubí ústí do horní části, odběrné potrubí je zaústěno do spodní části nádrže, kde se také dochoval sací koš. Přelivné potrubí ústí pod střechou volně ven, takže případná přetékající voda nebyla odváděna, ale dopadala přibližně z výšky 28 metrů přímo na terén v těsné blízkosti komína. Výpustné potrubí je osazeno do dna nádrže. Tepelná izolace se nachází pouze na odběrném potrubí, jedná se o dvě vrstvy čtvrtkruhových lisovaných dlaždic z korku a pojiva, térový papír, minerální vatu a oplechování. Na plášti nádrže se zachoval původní dřevěný stavoznak vodní hladiny se stupnicí, na střeše pak vodicí kolečko s trubkou a stříškou.

Vodojem na komíně býval v případě potřeby přibližně jednou za měsíc doplňován. Čerpadlo obsluha vypínala až v momentě, kdy voda přetékala ven přelivným potrubím.

V současnosti je na dříku nad nádrží osazena telekomunikační technika.

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Karel Jáně, Sedm století obce Sudkov, sto třicet let přádelny lnu, Sudkov 1996, s. 38.

Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Seidl Ignác a spol., přádelna lnu a bavlny, Sudkov 1863– 1946, karton 13.

Sdělení Petra Svobody a Jaroslava Hufa.

MT C 65/N-2 Býv. Fabrica de oțet, Margina, Rumunsko, KODA, 22. 5. 2015, koda.kominari.cz.

MT C 57/N-2 Býv. Olajgyár, Bercsényi liget, Győr, Maďarsko, KODA, 28. 5. 2014, koda.kominari.cz.

SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh 1850–1938, karton 171.