Cukrovar

Skřivany
Česká republika
50°16'6.318"N15°30'10.643"E
č. 3452
Známá výška: 43 m   
Rok demolice: 2012
Historie

Skřivanský cukrovar založil roku 1862 tehdejší majitel zdejšího panství Gustav Ledvinka z Orlové Skály. Roku 1872 jej společně s panstvím zakoupil Adolf Ritter von Záhony. Ten původně malý cukrovar rozšířil a později roku 1882 přeměnil po zničujícím požáru na rafinerii. Její provoz přešel roku 1889 do majetku Alfréda a Carla svobodných pánů z Liebiegů, kteří rafinerii provozovali pod firmou K. k. Skriwaner Zuckerfabriks-Gesellschaft A. & C. von Liebieg. V jejich režii proběhla mezi lety 1889–1895 řada rozšíření a doplnění. Objekt rafinace byl doplněn o budovu afinace s vlastní kotelnou a strojovnou, o sklady surového cukru, administrativní budovy a další objekty. Celý komplex měl výrazně romantizující rysy, s nimiž ladila i trojice továrních komínů vystavěných v podobném duchu. Dvojice nad kotelnou rafinace a jeden při kotelně nově vybudované afinace, který se jako jediný dochoval do nedávné doby a kterému se nyní také budeme věnovat především.

Objekt afinace byl vystavěn někdy před rokem 1895. Vedle čtyřpodlažní haly vlastní afinace se nacházel přízemní objekt kotelny s dvojicí instalovaných kotlů systému Fairbairn. Kouřový kanál od nich vedl k solitérnímu (později však prakticky zcela obestavěnému) komínu vysokému 44 metrů. Jeho zdivo bylo dimenzováno v podstavci na tloušťku 100 centimetrů a 30 centimetrů v hlavici. Komín stál na oktogonálním podstavci obloženém pískovcem, dřík byl taktéž oktogonální. Jeho horní část byla řešena zdobným odstupňováním a cimbuřím, do nějž byla vestavěna vlastní hlavice. Díky tomuto řešení získal komín výraz ladící s ostatními budovami. Areál afinace byl záhy opakovaně rozšiřován, již roku 1895 byla zvětšena i kotelna, ve které nakonec byla instalována celá pětice kotlů systému Fairbairn, každý o výtopné ploše 230 m2, s křídlovým topením a Seybothovými přikladači.

Romantický areál skřivanské rafinerie cukru stojící v samém sousedství zdejšího novogotického zámku zůstal v této podobě až do roku 1914. Typická pro něj byla právě trojice zdobných komínů. Roku 1912 vyhořela budova afinace, která ale byla záhy rekonstruována, včetně továrního komína. Funkci původní dvojice samostatných kotelen ale následně převzala nová centrální kotelna. Pro její stavbu bylo zvoleno místo, kde stála starší kotelna při budově rafinace, jejíž dvojice komínů byla zdemolována. Starou kotelnu nahradila roku 1914 nová budova s oblým továrním komínem z komínovek vysokým kolem 90 metrů (zdroje se ve věci výšky komína rozchází a udávají ji mezi 90 a 96 metry) a o světlosti 400 centimetrů. Jeho silueta se stala dominantou nejen samotné rafinerie, ale uplatnil se i v dalekých pohledech na město.

V nové kotelně byla instalována pětice strmotrubných kotlů s přehřívači páry a dvěma centrálními ekonomizéry. Kotle byly zařízeny na celkovou výhřevnou plochu 2 260 m2 a na kotelnu byl nově napojen nejen celý areál rafinerie, ale i afinace a další provozy. Stará kotelna s komínem při objektu afinace tak ztratila svůj původní význam. Její kotle později sloužily jako akumulátory páry k vyrovnání špiček spotřeby páry v provozu.

Provoz cukrovaru pokračoval až do druhé světové války, kdy byl zastaven a do areálu byla zavedena válečná výroba. Po válce byl ale cukrovarnický provoz obnoven a fungoval až do svého zrušení v roce 1977. Areál od té doby slouží výrobě drobných kovových obalů.

Budovy cukrovaru se dochovaly až do počátku 21. století provozuschopné a v udržovaném stavu. Jeho historický industriální výraz tvořil působivou kombinaci s nedalekým novogotickým zámkem. Areál ozvláštňovala i dvojice dvou zcela odlišných komínů. Roku 2012 došlo z logistických důvodů k rozhodnutí zdemolovat budovu někdejší afinace. Během její demolice byl zbořen i tovární komín a místo dnes slouží jako velké parkoviště pro kamiony. Zmizel tak nejen významný pozůstatek na někdejší část stádia výroby cukru, ale i velmi působivý stavební celek historické tovární architektury. Po jeho demolici tak v areálu cukrovaru zůstal již jen architektonicky nezajímavý komín z roku 1914, který ale díky své výšce tvoří nejen dominantu areálu bývalého cukrovaru, ale i celé obce.

Zdroje informací

NA, ASPC, i. č. 123.

SOA v Zámrsku, Hradec Králové, Skřivanská rafinerie, i. č. 271 a 322.

SOkA Hradec Králové, OÚ Nový Bydžov, i. č. 760

HLOUŠEK, Ladislav: Skřivanská rafinerie cukru, akciová společnost se sídlem v Praze (1870–1948/1949/). Inventář, Státní oblastní archiv v Zámrsku, Zámrsk 1990.

Bývalý Cukrovar, Impress, Tovární, Skřivany. KODA. [citováno: 12. srpna 2018]. Dostupné z: http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=1636.