Důl Julius

Rosicko-oslavanská pánev patří k nejstarším a nejmenším černouhelným revírům na našem území. Počátky první těžby se datují do poloviny 18. století, přičemž do roku 1783 se těžilo černé uhlí na Moravě pouze zde. Velký rozmach těžby začal v druhé polovině 19. století. Otevíraly se nové šachty a těžba se rok od roku prudce zvyšovala. Z této doby pocházely tyto šachty: důl Antonín – Zbýšov, důl Simson – Zbýšov,  důl Františka – Padochov, důl Herring – Zastávka, důl Jindřich I – Zbýšov, důl Ferdinand - Babice u Rosic, důl Kukla – Oslavany a konečně i důl Julius – Zastávka.

V současné době jsou již provozy na všech dolech zastaveny, těžní věže jsou až na dvě zbořeny a šachty zasypány. Každý důl měl minimálně jeden svůj tovární komín, do dnešních dnů se ale dochoval pouze jeden komín (z celkem asi deseti) – komín dolu Františka v Padochově. Předmětný komín dolu Julius byl zbořen v roce 2013.

Důl Julius byl zaražen v roce 1877. V roce 1883 dosáhla jáma hloubky 138 metru. V roce 1889 byl k ní připojen důl Gegentrumm. V roce 1902 byla postavena železná konstrukce těžní věže, parní těžní stroj byl vyroben v roce 1907. V roce 1910 byly doly Julius a Ferdinand spojeny lanovou dráhou, dále byla postavena třídírna uhlí. V roce 1911 byla dosažena hloubka 710 m a pracovalo zde na 780 zaměstnanců. V roce 1934 bylo důlní pole Ferdinand připojeno k dolu Julius. Za války byla šachta významně poškozena, po opravě vznikl ale rozsáhlý požár, který zničil prádlo, třídírnu a stanici lanové dráhy. Znovu zahájit těžbu uhlí se ale podařilo brzy obnovit a v roce 1949 byly postaveny na dole Julius nové koupelny, dílny a rozvodna. V roce 1952 byl vybaven těžní stroj elektrickým pohonem a bylo dosaženo maximální dopravní hloubky 790 metru. Nicméně výtěžnost šachty klesala a geologické průzkumy nebyly pozitivní. Počátkem šedesátých let tak byl důl Julius zrušen a jeho dolové pole bylo přiděleno k dolu Antonín. Do roku 1991 sloužil důl jako vtažná jáma a k odčerpávání vody. V letech 1992–1993 probíhala likvidace dolu Julius. Zásyp byl ukončen 14. září 1992. Krycí deskou byla jáma 7. prosince 1992 uzavřena. V roce 2012 začala plošná demolice zbývajících budov, komín po určitou dobu pak stál jako jediná připomínka po dolu.

Komín typologicky patřil do nejstarší skupiny továrních komínů u nás – mezi komíny s polygonálním, resp. osmibokým profilem. Komín byl postaven pravděpodobně v roce 1880 a byl vysoký 36 metrů, měl horní světlý průměr 1,7 m a průměr v patě 4,8 metru. Osmiboký podstavec měl dvě úrovně, které oddělovaly zdobené římsy. Celková výška podstavce byla 6,5 metru, výška dříku včetně hlavice byla 29,5 metru. Osmiboký dřík s konicitou 6 % byl zakončen ozdobnou hlavicí. V některých místech byly cihly ručně osekány do tvaru tak, aby naplnily požadavky na zdobný vzhled komína – což bylo patrné u změny linie tvaru hlavice.

Technický stav komína byl dobrý. Sice bylo možné na něm spatřit postupnou degradaci povrchových vrstev cihel, ale na statiku to nemělo vliv, komín nebyl narušen žádným výraznějším zásahem, při průzkumu nebyl zaznamenán ani odklon od svislé osy. Ocelová výstroj nevykazovala významné známky koroze. Hlavice komína byla v dobrém stavu, což nebývá u řady komínů zvykem. Bylo to jednak dáno betonovým věncem, ale i masivním zdivem – tloušťka zdiva v nejvyšší úrovni byla 65 cm (běžné tloušťky bývají tak 30 cm).

V říjnu 2012 podal spolek fabriky.cz návrh na prohlášení komína za kulturní památku. Dle spolku si komín zasloužil status kulturní památky z těchto důvodů: (1) Byl jediným továrním komínem, který se dochoval v původní podobě a příslušel těžebnímu průmyslu ve významné průmyslové oblasti Rosicko-oslavanské pánve (komín dolu v Padouchově má již významně pozměněný původní stav). (2) Jednalo se o jedinečný komín v celém regionu – v Jihomoravském kraji jsou pouze asi dvě desítky komínů stejné typologie. (3) Umělecká hodnota komínu svým významem přesahovala hodnotu většiny komínů Jihomoravského kraje. (4) Komín by mohl být vhodným symbolem významné historie regionu a mohl ukazovat už jen jako jediný odkaz na vznik průmyslové obce Zastávka.

Řízení na prohlášení ministerstvo kultury nezahájilo a komín byl 28. ledna 2013 odstřelen.

Plchová, Jarmila: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999, Gloria Rosice 1999

Muzeum Průmyslových Železnic - www.mpz.cz/files/images/letaky/doly-prehled-barevne.pdf

Registr VCPD ČVUT (http://registr.cvut.cz), V010385 – Důl Julius, poslední aktualizace: 14.10.2016

Obec Zastávka - www.zastavka.cz

Kolektiv autorů: Uhelné hornictví v ČSSR, 1985