Edmund Kompert, továrna na obuv

Mnichovo Hradiště
Arnoldova
Česká republika
50°31'34.32"N14°58'18.5"E
č. 3564
Známá výška: 30 m   
Rok výstavby: 1903
Rok demolice: 2016
Historie

Historie továrny na obuv vybudované v sousedství zdejšího zámku se začíná psát v roce 1886, kdy Arnošt a František Kompertovi založili v měšťanském domě č. p. XIII obuvnickou dílnu. Firma se po založení začala rozvíjet, v roce 1898 byla poprvé užita mechanická síla pro pohon šicích a dalších strojů. Jako zdroj energie posloužila lokomobila, spaliny pak byly odváděny malým ocelovým komínem. Stavbu této nové kotelny provedl místní stavitel František Dámec. 

V roce 1902 přibyla na parcele č. 261 jednopatrová tovární budova a v roce 1903 se rozšířila továrna i na okolní parcely č. 258, 260 a 261/2. V tomto roce byla postavena i kotelna a s ní související tovární komín výšky 30 metrů a světlosti 80 centimetrů. Tehdejší majitel Edmund Kompert (bratr Arnošta a Františka, kteří již zemřeli) nejprve uvažoval, že stavbu provede letská firma Ant. Dvořák a K. Fischer, nicméně brzy plány změnil a městské radě oznámil: „Zdvořile sděluji, že stavbu mého komína, již povolenou provede pan Frant. Dámec, stavitel zde. Jest tudíž mé dřívější podání, že stavbu tuto prováděti budou pp. Fischer & Dvořák bezpředmětným, a prosím tudiž za vrácení dotyčných plánů a výpočtu od pp. Fischer & Dvořák, které musím dotčeným pánům vrátiti.“  

Komín měl dekorativně členěný osmiboký podstavec a později byl částečně obestavěn přístavbou kotelny z roku 1940. Dřík vyzděný z červených komínovek byl nadstandardně ozdoben. Nejenže byl korunován masivní hlavicí, ale byl i opatřen ornamenty jak v dolní a horní části dříku, tak i v jeho středu.

Továrna se také dále rozšiřovala. V části blíže k zámku byla v roce 1907 přistavěna další budova a v roce 1930 hala ve funkcionalistickém slohu. V roce 1940 došlo ke stavebnímu rozšíření kotelny a k umístění nového parního kotle Tischbein o výhřevné ploše 110 m2 a přetlaku 8 atm, přičemž starý kotel zůstal na svém místě. Projekt připravil a stavbu provedl místní zednický mistr Václav Kameník. To už ale továrnu vlastnil Václav Beneš, který zde provozoval chemickou čistírnu a barvírnu.

Podle Hodnotícího listu objektu k plánu ochrany Městské památkové zóny Mnichova Hradiště z roku 2004 byla část továrny a komín hodné zachování: „Hodnocení továrního areálu je velmi komplikované. Dnešní zdevastovaná podoba většiny staveb podtrhuje nevábnost prostředí v údolí kanalizovaného Hoškovického potoka. Některé budovy ale mají nesporné architektonické kvality. Především je to objekt A, který je dokladem architektonicky vytříbené a kvalitní průmyslové funkcionalistické stavby a jako takový má své místo v obrazu města. Hodnotnou dominantou je též charakteristický cihelný tovární komín….“ Zpracovatel zprávy Ing. arch. Jan Pešta jako předmět ochrany pak vydefinoval funkcionalistickou část továrny z roku 1930 a i komín.

I přesto byl komín v roce 2016 zbourán a město přišlo o svůj architektonicky nejcennější komín. Bývalé výrobní haly nadále chátrají, jedna budova byla přestavěna na byty.

Zdroje informací

Městský úřad Mnichovo Hradiště, archiv odboru výstavby, čp. 400.

Muzeum města Mnichovo Hradiště, Havlíčkova, čp. 400.

SOkA Mladá Boleslav, Továrna na obuv Kompert Mnichovo Hradiště, neinventarizováno.

SOkA Mladá Boleslav, Okresní úřad Mnichovo Hradiště, neinventarizováno.

Městský úřad Mnichovo Hradiště, odbor památkové péče, Hodnotící list objektu k plánu ochrany MPZ Mnichovo Hradiště, září 2004.