Elektrárna Chvaletice

Morfologicky nevýrazné lokalitě východních Čech dominuje jeden ze dvou třistametrových komínů na našem území. Jedná se o ukázku technického pokroku a umění postavit komín světového formátu. Navíc komín o takovéto výšce již nebude u nás nikdy pravděpodobně postaven, a to především z důvodu technologického vývoje v energetice, kdy pro snížené množství exhalací již není potřeba takto vysokých staveb.

Železobetonový komín pro elektrárnu Chvaletice o výkonu 4 x 200 MW, v dobovém tisku označovanou jako „krasavice na Labi“, byl sice původně plánován s výškou jen 235 metrů, ale finální návrh zněl 300 metrů. Nabízí se otázka, proč se vlastně musela postavit elektrárna tak daleko od všech zdrojů hnědého uhlí. Lokalita Pardubicka dokázala naplnit řadu požadavků: možnost dopravy uhlí po vodě, využití pozemku po bývalých rudných dolech, vhodná infrastruktura, dostatek vody, a také dobré rozptylové podmínky, které v kombinaci s velmi vysokým komínem měly zajistit dostatečný rozptyl oxidu siřičitého a dalších exhalací.

Projekt komína vypracovala v letech 1973–1974 společnost Energoprojekt (hlavní inženýr projektu Z. Vocetka, vedoucí projektant L. Šárek), která v něm navázala na zkušenosti z předešlých projektů třistametrových komínů nových bloků slovenských elektráren Vojany (svého času nejvyšší v ČSSR) a Nováky a české elektrárny Tušimice. Vlastní komín pak v letech 1974–1975 vystavěl národní podnik Teplotechna, přičemž plánované výšky dosáhli komínáři 4. května 1975. Na betonáž vnějšího dříku byla použita již osvědčená technologie posuvného bednění systému Gleitbau. Stavbu zrealizovaly tři brigády socialistické práce s předáky J. Kokoškou, B. Mládkem a J. Malzerem.

V různých publikacích a internetových zdrojích se uvádí, že se jedná o nejvyšší komín v České republice (zpravidla je uváděna výška mezi 300 až 305 metry). Vyvolává to tak dvě otázky – jakou skutečnou výšku komín má a zda je nejvyšším v ČR. Otázka první má relativně snadnou odpověď – stavební dokumentace ukazuje výšku 300 metrů, geodetické zaměření provedené na popud autora v roce 2013 architektonickou kanceláří Ing. arch. Jan Ritter ml. tuto výšku potvrdilo. Otázku druhou nelze dosud spolehlivě zodpovědět. Existuje ještě jeden třistametrový komín, a to v elektrárně Prunéřov II. Zde ke kontrolnímu přeměření ale dosud nedošlo.

Komín se může pochlubit několika vskutku úctyhodnými parametry – vnější průměr dříku na úrovni terénu je 29,4 metru (tj. obvod 92,4 metru), tloušťka stěny dříku je 75 cm, vnější průměr v koruně je 9,58 metru a tloušťka stěny je 20 cm, světlost v koruně (měřeno k líci vložky) je 8,8 metru. (Odborný a technický zkratkovitý popis komína je 300.2/918-880 – zleva doprava: 300 – výška v metrech, 2 – označení, že má komín po celé výšce vložku, 918 – vnitřní průměr komína měřený k líci železobetonového dříku v cm, 880 – vnitřní průměr měřený k líci vložky v cm.) Konicita dříku je proměnná, přičemž do výšky 60 metrů je poměrně vysoká, a to 12 %, pak se postupně snižuje až na konečných 1,1 % v posledních dvaceti metrech výšky. Tvar komína je dán striktními statickými požadavky, a to mu dodává sice jednoduchý, ale silně elegantní vzhled.

Komín má do výšky 119,5 metru dva pláště, resp. dříky. Výše uvedená data se týkala vnějšího, tedy viditelného dříku. Vnitřní plášť je do výšky 101 metrů železobetonový monolitický a zbývajících 18,5 metru je vyzděno z tvárnic „Z“. Vnitřní dřík má za účel vhodně upravovat světlost v této spodní části, kde by byl průduch jinak nevhodně a nadbytečně široký, a je skoro válcový, konicita má pouhých 0,4 % (tvárnicová část má konicitu 0 %) a vnitřní světlost je konstantní o velikosti 14,7 metru. Vnější průměr vnitřního dříku na úrovni terénu je 15,7 m, tloušťka stěny se pohybuje od 50 cm do 28 cm. 

Po výšce je rozloženo 8 železobetonových ochozů, koruna je zakončená typovými litinovými segmenty. Před účinky spalin chrání železobetonový dřík po celé výšce vnitřní vyzdívka z kameninových kyselinovzdorných komínovek ze Západočeských keramických závodů, n. p. v Horní Bříze. Cena dříku a překážkového osvětlení byla dle rozpočtu zaokrouhleně 53 milionu Kčs.

Dnes je komín používán jen částečně – slouží pouze ve chvíli, kdy nabíhají kotle spalováním mazutu, nebo se naopak odstavují. Po naběhnutí na požadovaný výkon se přechází na uhlí a spaliny jsou vyvedeny přes odlučovače popílku a odsíření přímo do chladicích věží.

Místní obyvatelé z obce Chvaletice s komínem již srostli, stal se součástí jejich životů, a když přijíždění do obce, tak zdaleka viditelný komín je vítá a říká jim „už jste doma“.

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 204–206.

Nutnost zvaná Chvaletice, Pochodeň, č. 125, 28. 5. 1971, s. 4–5.

Nejvyšší komín v ČSSR, Pravda, č. 12, 25. 3. 1972, příloha, s. 8.

300metrový komín elektrárny Nováky IV, Rudé právo, č. 178, 30. 7. 1974, s. 2.

Ptáme se našich krajských zpravodajů: Jak plníme na rozhodujících stavbách? Rudé právo, č. 169, 21. 7. 1975, s. 3.

Radko Brych, Teplotechna, REFO, nedatováno, nestránkováno.

Martin Vonka, Významné tovární komíny v ČR – Elektrárna Chvaletice, Fabriky.cz, www.fabriky.cz, ISSN 1804-9443.

Podnikový archiv elektrárny Chvaletice, projektová dokumentace komína, 1973–1974.