Jan Lemberk, cihelna

Slatiny
Česká republika
50°21'58.258"N15°23'1.285"E
č. 371
Stavitel: Pohl & Kutsche
Rok výstavby: 1905
Historie

Slatiny jsou sice jen malou obcí na Jičínsku, ale i tak se do její historie zapsala existence tehdejšího moderního způsobu výroby cihel – a to v kruhové peci. Tzv. kruhovku založil místní rolník a majitel usedlosti Jan Lemberk. Tomu ale předcházela Lemberkova žádost 18. června 1905 u c. k. okresního hejtmanství v Jičíně o povolení pálení cihel v polních pecích, neboť si tak chtěl opatřit vlastní stavební materiál na zamýšlenou novou kruhovku. Udává se, že pod vedením cihlářského mistra Aloise Halíře bylo vypáleno 200 000 cihel. 12. července se na místě konalo komisionální řízení a ze zápisu je patrno, že se komise zaobírala i případným obtěžováním kouřem z nové cihelny. V zápisu ze dne 15. července, kterým bylo vydáno povolení k výrobě a pálení cihel v polních pecích, se píše: „Při severozápadních větrech v obci přicházejících jest kouř z cihelny nesen do polí a nejsou jím tedy obtěžováni občané a jejich příbytky, aniž některá veřejná budova.

Pár dní na to (23. července a 9. srpna) předložil Lemberk c. k. okresnímu hejtmanství v Jičíně plán ke kruhovce a požádal o stavební povolení. Plány šestnáctikomorové pece vypracoval architekt Josef Hroch z Praskačky a dle nich vystavěl cihelnu stavitel J. Mareš. Architekt Hroch vyprojektoval například i cihelnu Josefa Špály v Sobotce (komín dosáhnul výšky 36 metrů a světlosti 140 cm). V obou případech navrhnul i komín, a to v prakticky stejné architektonické podobě (jen o různých výškách). Nicméně, jak bývalo běžné, stavba komínů byla svěřena odborným firmám, které si dodaly svoje vlastní plány, respektující jejich zvyklosti.

10. srpna se konalo komisionální jednání na místě, přičemž kruhovka se již stavěla. Z místního šetření vzešel kromě dalších i požadavek, že před stavbou komína musí být dodán plán se statickým výpočtem, což dosud stavebník neučinil. Stalo se tak 28. září, kdy dodal Lemberk úřadům plán komína a statický výpočet od pražské specializované společnosti Pohl & Kutsche. Úřad plány komína výšky 30 metrů a světlosti v hlavě 100 cm prozkoumal a zjistil rozpor s platnou legislativou na tzv. dvojnásobnou stabilitu: „Komín má proti skácení se větrem nad soklem jistotu okr. 1,8 místo předepsané 2 násobné a že tudíž nutno komín ten tak sesíliti, aby stav. řádem předepsaná jistota zachována byla. Předepsaný plán budiž znova k schválení předložen.

Je s podivem, že by se zkušená firma Pohl & Kutsche dopustila takovéto elementární chyby. A taky, že nejspíš nedopustila. Po zpětném přepočítání jejich návrhu lze odhalit spíše pochybení ze strany úřadu – stabilita ve zmíněném profilu dosahuje hodnoty 1,97, což po zaokrouhlení dá hodnotu požadavku. Nicméně i tak společnost svůj návrh přepracovala, 19. října dokončila a následně dodala opravený plán a nový statický výpočet.

Nový návrh komína se dočkal jen velice nepatrného rozšíření dříku, a to tak, že horní vnější průměr zůstal stejný (140 cm) a vnější průměr dříku těsně nad podstavcem vzrostl z hodnoty 296 cm na 302 cm. Tím se změnila i konicita, a to z původní hodnoty 5,2 % na nových 5,4 %. Tím vzrostla hmotnost dříku, která se podílí významným způsobem na stabilitě vůči převržení větrem, a to pouze o dvě tuny z hodnoty 114,9 tun na 116,9 tun. I tak vlivem této nicotné změny vzrostla stabilita na hodnotu 2,02, čímž byl zákonný požadavek naplněn.

Pro doplnění můžeme dodat pár zajímavých technických údajů. Hmotnost komína včetně základů je 247 tun. Tlak vyvozený vlastní tíhou v místě začátku dříku (tedy nad podstavcem) je 715 kPa (tj. 7,3 kg/cm2), po započtení účinku větru zde může vzniknout v příslušném místě profilu tah 104 kPa (tj. 1,1 kg/cm2). Obě hodnoty tlaku a tahu naplňují tehdejší požadavky.

Na základě opraveného návrhu pak bylo 7. listopadu 1905 uděleno povolení stavby komína. Záhy byl komín postaven.  Již 20. ledna 1906 oznámil Lemberk c. k. okresnímu hejtmanství, že stavba komína byla dokončena a požádal o povolení užívání.

Kolaudace cihelny, která ale byla nejspíš již od jara v provozu, se konala až 21. září 1906. Oproti projektu došlo k jedné zásadní změně – pec nebyla postavena v plánovaném rozsahu 16ti komor, ale jen 12ti.

Komín stál solitérně při severozápadní straně kruhové pece. Dle projektové dokumentace byl založen na betonové desce o rozměrech 4,55 x 4,55 metru a v hloubce 2,2 metru. Kouřovod se do komína napojoval pod terénem, v protilehlé poloze pak byl vytvořen revizní otvor.

Komín má hmotu členěnu na jednoduchý, stroze pojatý podstavec a oblý dřík ukončený ozdobnou hlavicí. Vše je vyzděno z červených komínovek. Průměr komínu u terénu je 334 cm, podstavec je vysoký 4,6 metru. Na odiv komín dává výrazný ornament vyzděný pod hlavicí ze žlutých cihel, ve žlutém provedení jsou vyvedeny i římsy.

V roce 1915 se objevil inzerát, ve kterém statek ve Slatinách prodával cihelnu a pár dalších budov a pozemků. Novým majitelem se stal František V. Vaněk, který v roce 1920 cihelnu zmodernizoval. V této době další stopy o historii cihelny končí. Výroba v ní nejspíš ustala na přelomu 40. a 50. let 20. století. Budovy včetně pece byly později rozebrány a cihly údajně použity na stavbu hospodářských stavení místního JZD.

Stát tak zůstal jen komín, který společně s nedaleko stojícím kostelem tvoří nepřehlédnutelnou dominantu obce. Komín navíc posloužil typickému venkovskému účelu – usadili se na něm čápi, kteří si na něm postupně vybudovali poměrně masivní a asymetricky umístěné hnízdo. V hlavici komína je výrazná trhlina, patrně po úderu bleskem. Sousedé se obávají pádu jeho části na okolní budovy, nicméně majitelé se nemají k opravě ani po nařízení udržovacích prací příslušnými úřady.

Zdroje informací

SOkA Jičín, Okresní úřad Jičín, inv. č. 1608, kart. 551.

SOkA Jičín, Okresní úřad Jičín, inv. č. 2123, kart. 1082.

Národní listy 55, 24. ledna 1915, č. 24, ranní vydání, s. 11.

HYNČICA, Petr: Historie bývalých cihelen v jičínském okrese a jejich současné využití. Bakalářská práce, Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Historický ústav, Hradec Králové 2016.

Dle laskavého sdělení starosty obce Jiřího Martínka.