Pivovar arcivévody Františka Ferdinanda d´Este
Benešov
Táborská
Česká republika
49°46'46.74"N, 14°41'31.891"E
č. 49
|
45 m
1924
|
Nový arcivévodský pivovar z let 1897–1898 byl moderní stavbou odpovídající současným nárokům. Pohon míchadel varny, čerpadel a dalších strojů zajišťoval parní stroj v samostatné strojovně, který navíc předával energii dvojici elektrických dynam o celkovém výkonu 57 kW, jež byly určeny k osvětlování celého areálu a elektrickému ovládání některých provozních prvků. Parní stroj poháněla dvojice ležatých parních kotlů typu Cornwall o výhřevné ploše 90 m2 a přetlaku 7 atmosfér umístěná v samostatné kotelně. Odtah spalin od kotle byl řešen 30 metrů vysokým, štíhlým továrním komínem, který byl podrobně vyprojektován přímo kanceláří Josefa Rosenberga.
S modernizacemi a dalšími změnami v pivovaře byly později do komína zaústěny kouřové kanály od topenišť dalších dvou kotlů umístěných v rozšířené kotelně. V letech 1915–1916 došlo k nucené kompletní výměně zařízení celé varny, neboť původní měděné nádoby byly zrekvírovány pro válečné účely. Nová železná varní garnitura byla oproti té starší již opatřena moderním nepřímým parním otopem. Pro jeho účely byla rozšířena kotelna podle projektu benešovského stavitele Marcela Dusila, přičemž do ní byl instalován třetí ležatý kotel o výhřevné ploše 100 m2 a přetlaku 10 atmosfér. Roku 1922 bylo v pivovaře instalováno nové čpavkové chlazení, které mělo nahradit zastarávající systém chlazení úseků chladného hospodářství přírodním ledem. Pro pohon chladících strojů o výkonu 270 HP byl v přístavbě kotelny instalován ještě jeden ležatý parní kotel o výhřevné ploše 180 m2 a přetlaku 8 atmosfér. Projekt nástavby kotelny a zazdívky kotle zpracoval benešovský stavitel František Scharf.
Starý komín z roku 1897 postupně přestal vyhovovat stále většímu objemu odtahovaných spalin. Hlavním problémem, který nakonec vedl k rozhodnutí vybudovat komín nový, byla zejména jeho výška, která nedokázala vytvořit potřebný tah, a provoz topenišť parních kotlů se tím prodražoval nutností spotřeby většího množství paliva. Roku 1924 tak byl vystavěn komín nový a starý byl později zcela snesen odbornou firmou Ing. V. Fischer & spol. z Letek u Libčic nad Vltavou.
Nový komín byl vystavěn na zadním dvoře pivovaru ve vzdálenosti cca 10 metrů od kotelny, kouřový kanál vedl pod zemí. Projekt komína zpracovala specializovaná firma Architekt a stavitel B. Kolář, A. Stránský z Prahy. Stavba komína byla schválena v červenci 1924. Komín má od terénu výšku 45 metrů se světlostí 160 centimetrů. Založený je do hloubky 5 metrů na vybetonované desce 540 x 540 centimetrů. Osmiboký podstavec komína, jehož výška je i s římsou takřka 6 metrů, byl vyzděný z obyčejných cihel dodaných ze státní cihelny v nedalekých Radíkovicích. Podstavec je prakticky nezdobený, stejně jako hlava komína. Dřík kruhového průřezu o výšce 39 metrů byl vyzděný z lisovaných žlutých radiálních cihel z cihelny Viléma Müllera z Břešťan. Komín zaujme svými ornamenty vyzděnými z červených radiálních cihel, které se nachází prakticky po celé délce dříku, zejména pak v jeho zakončení pod hlavicí. Vnitřní vyzdívka dříku byla provedena z lisovaných radiálních cihel z cihelen Pražské úvěrní banky v Uhříněvsi a Vokovicích.
Komín se dodnes dochoval v původní podobě a je stále využíván. Po přechodu provozu pivovaru na středotlakou plynovou kotelnu byl opatřen novou nerezovou vložkou a horní světlý otvor zmenšen zaplechováním. Současný majitel pivovaru komín udržuje v dobrém technickém stavu.
Státní okresní úřad Benešov, Okresní úřad Benešov, i. č. 698.
HORÁČEK, Michal: Benešov technický a industriální, Benešov 2017, s. 108–123.