Lučební závody

Kolín byl a dodnes je významným průmyslovým městem. Barometrem rozvoje se staly tovární komíny, o jejichž počtu se v roce 1930 zmiňuje dobový týdeník JAS: „Kolínu říká se ‚český Manchester‛, továrny rostou a dnes na 60 komínů trčí jako prsty k nebi.“  Dnes ale těch starých zděných zůstala jen desítka a z nich i právě jeden s vodojemem, náležející bývalé továrně na umělá hnojiva založené 23. března 1871. Tehdejší rakouské ministerstvo vnitra ve Vídni schválilo založení společnosti a její stanovy, kde hned v prvním paragrafu se skvěl na tu dobu významný text: „Správa podniku a knihy se vedou česky.“ Vybudování ryze české továrny na umělá hnojiva mělo být opatřením statkářů proti podvodům, kterých se na nich dopouštěli obchodníci tím, že jim místo hodnotných hnojiv prodávali hnojiva drahá s daleko nižší účinností, než bylo při koupi ujednáno. Provoz továrny byl zahájen v červnu roku 1872. Po znárodnění byl podnik začleněn do n. p. Synthesia Semtín, od roku 1949 se osamostatnil jako národní podnik Lučební Kolín a v roce 1958 byl začleněn do Východočeských chemických závodů Synthesia. Před pár lety podnik oslavil pod hlavičkou společnosti Lučební závody, a. s., Kolín výročí 140 let na stejném místě a ve stejném oboru.

Po úpadku výroby v době první světové války se továrna začala orientovat i na další různé produkty. S tím souvisela nová výstavba v letech 1921–1922, kdy se továrna rozšířila o moderní provoz sloužící výrobě kyseliny salicylové a derivátů. „Tím se zbavil náš mladý stát závislosti na dovozu těchto důležitých chemikálií, ve kterých jsme byli předtím odkázáni na německý průmysl (Heyden, Schering, Bayer) a v poválečných letech pak ještě na průmysl francouzský (Usine du Rhone).“ Náklady na tuto výstavbu dosáhly 2,2 milionu Kč a 340 tisíc Kč stála laboratoř salicylky. A právě v této etapě vznikla uhelná kotelna s komínem. Projekt kotelny a výrobny vypracoval inženýr Viktor Levin, projektovou dokumentaci komína výšky 50 metrů a světlosti v hlavě 200 cm dodala firma Bratří Fischerové a spol.       

Dle projektu měl být komín napojen na kotelnu o půdorysných rozměrech 16,4 × 17,9 metru s jedním Tischbeinovým kotlem o výhřevné ploše 230 m² a přetlaku 6 atmosfér. Kotelna byla projektována na postavení celkem tří kotlů dle potřeby.

8. června 1922 požádala akciová továrna na vyrábění umělých hnojiv a lučebnin v Kolíně okresní úřad o udělení povolení ke stavbě komína s vodní nádrží a předložila plán se statickým výpočtem (oboje podepsané Vincencem Fischerem dne 30. května 1922). 26. července 1922 proběhlo místní komisionální řízení a následně byla stavba komína povolena. Brzy nato bylo vše dokončeno a 19. listopadu 1922 vydalo město povolení k užívání komína, výrobny kyseliny salicylové, kotelny a laboratoře. Referenci postavení nového komína si přiřkla ale nově vzniklá firma Ing. V. Fischer a spol., která na dolní části dříku zároveň osadila ceduli s textem „Inž. V. Fischer a spol. Letky-Libšice“.

Zajímavostí je, že Fischerovu návrhu předcházel jeden konkurenční – ten předložila společnost Úředně autorizovaní stavební inženýři Kapsa a Müller, podnikatelé staveb, Praha. Komín měl podobné parametry (50 metrů výška, hořejší světlost 200 cm, ve výšce 25 metrů vodojem o objemu 100 m³, výška hladiny 3,8 metru) – plán je datován 12. dubna 1922, průvodní zpráva je pak z 19. dubna 1922. Vodojem byl vyveden architektonicky poutavě – rozšířené zdivo dříku podepíralo kónický železobetonový prstenec, ze kterého vybíhaly zalomené konzoly nesoucí nádrž. Navíc je zajímavé i technické řešení tepelné izolace. Místo klasické zděné bylo navrženo obložení prkny tloušťky 2 cm, které se omítly na podbitý rákos. Mezera mezi prkny a stěnou nádrže se měla vyplnit pilinami. Nosná deska nádrže byla zespoda izolována vzduchovou mezerou a rabicovou deskou, střecha vrstvou z popelového betonu a kryta lepenkovou krytinou. Zřízení komína a vodojemu bylo nabídnuto firmou za paušální obnos 131 000 Kč za komín a 67 000 Kč za rezervoár. Při započtení 2% slevy pak celkem za 194 040 Kč.

Komín je založen na betonové desce o mocnosti 100 cm a průměru 7 metrů, základová spára je v hloubce 3,5 metru, do nadzákladového zdiva je napojen kouřový kanál (ten je dnes sice odhalený, ale nepřístupný a zajištěný betonovým panelem). Na nevýrazný podstavec, resp. spíše sokl výšky 3,3 metru vyzděný z komínovek, navazuje dřík s proměnou konicitou – 4,7 % pod vodojemem, 4,1 % nad ním. Původně komín zakončovala hlavice nicméně někdy po roce 2000 došlo k jejímu ubourání z důvodu degradace na současnou výšku 48,9 metru s vnitřním průměrem 210 cm. Horní líc byl ponechán po bourání bez dalších úprav, poslední řada cihel tak není chráněna před zatékáním srážkové vody do zdiva dříku.

Nádrž s objemem 70 m³ nese železobetonová deska o průměru 8 metrů uložená na rozšířeném zdivu dříku komína. Deska tvoří zároveň 60 cm široký ochoz se zábradlím kolem nádrže, jejíž dno se nachází 24,5 metru nad okolním terénem. Výška vody mohla dosáhnout úrovně 4,2 metru. Na železobetonové střešní desce tloušťky 10 cm byla osazena prejzová krytina, která se dochovala dodnes.

Zděnou šachticí vedou tři potrubí (přívodní, odtokové, odběrné). V místě plošiny pod dnem nádrže se odtokové rozděluje na dvě části – na přelivné a výpustné, které je osazeno ventilem. V nádrži jsou zachovány zbytky sacího koše, přelivné a přívodní potrubí a plovák s torzem dvojice vodicích ocelových lišt. Plovák byl původně napojen přes ocelové lanko a dodnes zachovaná vodicí kolečka pro již neexistující stavoznak vodní hladiny umístěný na nádrži. V pozdějších letech byl ve vodojemu nainstalován novější systém snímání stavu vodní hladiny, který pravděpodobně již automaticky přenášel signál buď přímo ke spínači čerpadla, nebo k obsluze.

Voda v komínovém vodojemu sloužila provozu kotelny, jako zdroj vody se užívala řeka Labe. K ukončení provozu vodojemu došlo před rokem 1989, dodnes na dně zůstala silná vrstva sedimentu.

V roce 1928 byla za 35 000 Kč zrealizována na rezervoáru světelná reklama dle projektu kolínské firmy na světelné reklamy Reklamon, spol. s r. o. Nápis nově zaváděného produktu „ACYLPYRIN“ byl 11 metrů dlouhý a písmena měla výšku 1 metr. Tuto reklamu chtěl ale tentýž rok dopravní úřad v Kolíně zakázat, neboť svým světlem uváděla v omyl vlaky na železniční trati, která probíhá hned vedle továrny. Červené světlo reklamy totiž znamenalo pro vlaky pokyn „stůj“.

V současnosti dělá komínu ještě společnost 80 metrů vysoký železobetonový komín stojící 100 metrů východně od něj. Ten sloužil k odtahu par z výroby kyseliny sírové, dnes je také již mimo provoz. Komín pochází z roku 1963, kdy v továrně došlo k intenzifikaci výroby kyseliny sírové (v té době byl odstřelen starý zděný komín příslušející tomuto provozu).   

Komín s vodojemem byl odstaven se zánikem provozu původní uhelné kotelny v roce 1997, kdy zahájila činnost nová kotelna na zemní plyn. Od té doby komín postupně chátrá. Zdivo paty komína je narušeno mrazem, odpadávají čílka cihel, místy se po tělese komína vyskytují trhliny a zvětralé ložné spáry. Železobetonový ochoz je narušen atmosférickými vlivy, lokálně se vyskytuje odhalená výztuž. Majitel výhledově počítá s demolicí.

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Josef Štolba, Kolín v historii, JAS – Rodinný obrázkový týdeník IV, 1930, č. 15, s. 3.

Miroslava Jarešová – Jana Rojčíková, Sto čtyřicet let na stejném místě a ve stejném oboru, Povrchové úpravy XIV, 2011, č. 3, s. 2–3.

Jiří Procházka, Kolín ve fotografii, 1972, s. 30.

SOA v Praze, fond Akciová továrna na výrobu umělých hnojiv a drasel 1871–1945, karton 11, 52, 53, 54.

SOkA Kolín, fond Okresní úřad Kolín 1850–1948, inv. č. 815, sign. 15/6/K/82, karton 534.

Sdělení Zbyňka Mazury.