Parní mlýn

Severozápadně od obce Smolotely na samotě s místním názvem „Parník“ (dle parního mlýna) byl postaven mlýn, jehož přítomnost dnes prozrazuje z dálky komín, který nad okolní vegetaci vystrkuje dřík se svou zdobnou hlavicí. A právě tato příjemná a konstantní dominanta v krajině kolem Orlíku je naprosto výjimečně architektonicky i technicky vyvedenou stavbou hodnou pozornosti.

Polygonální omítnutý podstavec nepřechází klasicky hned do dříku, ale nachází se zde výrazný dekorativní vypouklý prstenec, který je velikou zvláštností a unikátem vyskytujícím se pravděpodobně jen u dalších dvou komínů v ČR – u pivovaru v nedalekém Milíně a pivovaru v Kročehlavech (Kladno). Všechny tři stavby jsou natolik specifické a sobě podobné, že nelze vyloučit autorství jednoho, dosud neznámého stavitele. S ohledem na pravděpodobnou dobu výstavby milínského a kročehlavského komína pak můžeme předpokládat, že datace výstavby by mohla spadat do sedmdesátých let 19. století.

Celý komín je z řemeslného hlediska vystavěn velice kvalitně a důsledně. Na stavbu byla užita celá řada různě tvarovaných a precizně vyrobených cihel, povrch komína je různě profilovaný, a obdivuhodná je především naprostá přesnost zdění, kdy ložné spáry jsou netradičně tenké. Toto členité řešení včetně architektonické pojetí nebývalo u polygonálních komínů vůbec zvykem.

Komín dosahuje výšky 37 metrů a vnitřní horní světlost je 80 cm. Stejně jako celá řada starých komínů z plných cihel nemá ani tento vnitřní oddíly, průduch tak tvoří téměř pravidelný válec o průměru 77–80 cm. Tloušťka zdiva v hlavě je úctyhodných 55 cm a v patě 1,24 metru – podobně vysoký komín postavený z radiálních cihel by dosahoval síly zdiva sotva poloviční. Tato předimenzovanost a celkové technické řešení jen dokazuje, že komín byl postaven na základě zkušeností a ne dle statických výpočtů. Tím se dostáváme opět k neznámé osobě stavitele – spíš se jednalo o nějakého komínářského mistra bez vyššího vzdělání než o odborníka ze stavitelské firmy.

Původní parní kotel již neexistuje, stejně tak kouřový kanál. Jeho napojení se odehrálo těsně pod terénem z východní strany komína.

Stav komína je do dnešních dnů výborný, pouze horní partie hlavice degradují a čekají na opravu. Komín je sice již nepotřebný, ale majitelé ho mají rádi a říkají o něm: „My si myslíme, že komínů se zbouralo již dost, takže ten náš chceme zachovat.“

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 156–157.

Martin Vonka, Významné tovární komíny v ČR – Parní mlýn (Parník), Smolotely, Fabriky.cz, www.fabriky.cz, ISSN 1804-9443.