Schichtova továrna na mýdlo a tuky

Je známý pouze jediný komín, který byl kdy veřejně označen titulem „nejvyšší komín monarchie“. Tím je 95 metrů vysoký komín postavený na Střekově pro známou továrnu na tzv. mýdlo s jelenem. Do té doby byl po celou dobu patrně nejvyšším komínem v Rakousku-Uhersku komín Ledererovy továrny v Mladé Boleslavi, o kterém se ale jako o rekordním nikde nepsalo. V Ústí nad Labem v té době stály komíny s výškou maximálně do 70 metrů. K těm vyšším patřil například od roku 1880 komín v areálu Spolku pro chemickou a hutní výrobu nebo komíny místní rafinerie, postavené v letech 1889 a 1897. Tyto komíny stojí dodnes.

Počátek továrny spadá do roku 1848, kdy George Schicht založil mydlárnu v Rynolticích u Liberce. V roce 1882 pak tehdy dvacetisedmiletý syn George Schichta Johann přenesl výrobu do Ústí nad Labem mezi Kramoly a Novosedlice a položil základy kombinátu pro zpracování tuků. Nová továrna sestávala pouze ze dvou budov a jednoho komínu. Již v prosinci téhož roku byla zahájena výroba a z komína se počala odvíjet první vlečka kouře.

Následoval prudký rozvoj podniku, v roce 1892, kdy se firma pyšnila přízviskem „první rakouská továrna na palmojádrový a kokosový olej“, stály v areálu již tři komíny. Například od roku 1892 stál v areálu komín 50 metrů vysoký se světlostí 180 centimetrů, který vystavěla saská společnost Böttger & Co. V roce 1906 byl podnik akcionován, postupně se rozrůstal a stal se jedním z největších podniků v oboru zpracování tuků na světě.

Pro rekordní komín je mezníkem rok 1912. V té době vznikl projekt na novou kotelnu a její nový, 95 metrů vysoký komín o světlosti 500 centimetrů. Komisionální šetření se konalo 27. dubna 1912 a 1. června bylo Obecním úřadem Novosedlice uděleno stavební povolení. Od roku 1913 se tak v jižní části areálu stala energetickým srdcem závodu nově postavená centrální kotelna podle projektu místního stavitele Rudolfa Thomase. Kotelna obsahovala osm kotlů typu Oschatz, každý s topnou plochou 600 m² s přetlakem 14 atmosfér. V roce 1934 pak ústecká stavitelská firma Alwin Köhler & Co. vyprojektovala doplnění kotelny o další dva kotle s topnou plochou po 500 m² a přetlakem 70 atmosfér. Páru mimo jiné dodávala do vedle stojící elektrárny o výkonu více než 7 000 HP.

Hrdé označení, že je komín největší v Rakousku-Uhersku, se například objevilo v propagačním Schichtově kalendáři pro rok 1914. Zde byl navíc i přirovnán k věžím Votivního kostela Božského Spasitele ve Vídni s tím, že jsou stavby stejně velké. Navíc bylo i obdivně zmíněno, že kouřové kanály jsou tak velké, že by jimi mohl projet vůz plný sena. Firemní knížka o továrně Führer durch die Schicht-Werke in Aussig navíc ještě uvádí, že kouřovodem by mohl projet plně naložený železniční vagon. To mohla být v případě menšího vagonu jistě i pravda, oba kouřovody ústící téměř protilehle do komína měly na šířku 2,7 metru a výšku 4,1 metru. Komín byl o dost později i chybně prohlášen za nejvyšší komín nové republiky – například v roce 1929 v odborném časopisu Stavivo byl označen jako vyšší nežli první stometrový komín v Piettově papírně v Plzni a stometrové komíny ervěnické elektrárny. A byl to právě tento papírenský komín, který jako první stometrový komín u nás rekordmana v roce 1920 nahradil.

Pod plánem komína a statickým výpočtem je podepsán někdejší český rodák a vídeňský stavitel August Ribak. Komín se štíhlostí typickou pro běžné oblé komíny z první poloviny 20. století 1 : 10 měl dle projektu oblý podstavec vyzděný z běžných cihel a dřík ze žlutých komínovek. Ty (o objemové hmotnosti 1 700 kg/m³) dodala cihelna Henschke & Niemer ze Sommerfeldu v Dolní Lužici. Komín byl založen na základové desce uložené v hloubce šest metrů a mající průměr 16 metrů a proměnnou výšku kolem 1,3 metru.

Podstavec výšky 14,5 metru měl u terénu vnější průměr 9,12 metru a tloušťku zdiva 132 centimetrů (pro srovnání – Ledererův komín jako zástupce typologické skupiny komínů stavěných nikoli z komínovek, ale z plných cihel měl tloušťku zdiva u terénu více než dvojnásobnou, a to 305 centimetrů). Podstavec neměl svislé stěny, jejich konicita dosáhla hodnoty 8 %. Komín měl ve dvou spodních oddílech přisávání venkovního vzduchu do prostoru mezi zdivem dříku a ochranným pouzdrem, přičemž vyústění bylo do průduchu komína, a to tak, že oba otvory nebyly nad sebou, ale vzájemně posunuty o čtvrtinu obvodu komína.

Podle plánu komína měly být římsy podstavce a hlavice neseny dekorativním zubořezem, nicméně při realizaci se od těchto prvků upustilo. Dřík měl být navíc i dozdoben jedním pásovým ornamentem zřejmě z barevných cihel a také měl nést iniciály zakladatele firmy „G. S“. Podle dochovaných fotografií se ale tyto prvky nerealizovaly.

Oblý dřík tvořilo 12 oddílů výšky sedm metrů, respektive i šest nebo 5,5 metru. Konicita dříku byla proměnná – v dolní části začínala na 4,0 %, pak 2,4 % a přibližně horní polovina pak činila konečných 1,7 %. Tloušťka zdiva v dolní části dříku byla 84 centimetrů a postupně se zmenšovala až na 25 centimetrů v hlavě komína.

Po znárodnění podniku byla továrna zařazena do firmy Severočeské tukové závody (Setuza) a mezi jeho zaměstnanci se tradovala příhoda z druhé světové války, jak při bombardování prolétla jedna puma skrze dřík komína a pak vlétla do kotelny, kde explodovola. Díry v dříku byly následně zazděny a komín fungoval dále.

V roce 1966 zastínila komín nová dominanta areálu. Tou se stal 103,5 metru vysoký komín z betonových tvárnic, který vyrostl pod vedením předáka Antonína Tlustého z Teplotechny (závod Praha) necelých dvě stě metrů od starého komína. Oba komíny pak v továrně společně stály až do 90. let 20. století. V té době byl již asi 10 let komín mimo provoz a zdivo v horní části dříku bylo zvětralé a popraskané a hrozilo zřícení jednotlivých cihel. Oprava byla vyhodnocena jako nehospodárná a neúčelná, přistoupilo se tedy k demolici. Tu povolil Odbor výstavby Magistrátu města Ústí nad Labem v říjnu 1992 a následně začali výškoví pracovníci komín ručně shora odbourávat. V zimním období práce ustaly a na jaře roku 1993 kdysi nejvyšší komín monarchie z horizontu továrny zmizel zcela.

Národní archiv, Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického v Praze 1886–1950 (1951), i. č. 140.

Archiv města Ústí nad Labem, Okresní úřad Ústí nad Labem, stavební spisy, čp. 105, 107, 108.

Archiv města Ústí nad Labem, nezpracovaný přírůstek, neinventarizováno.

Böttger & Co., Special-GeschäftfürDampf-SchornsteinbauundDampfkessel-Einmauerungen (Chemnitz, Aussig). Katalog referencí společnosti, 1898, s. 14–15.

Führer durch die Schicht-Werke in Aussig, nedatováno, s. 2–4.

KAISER, Vladimír – KAISEROVÁ, Kristina (eds.): Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 1995, s. 119.

PROVAZNÍK, Vladimír: Ústí, město nad Labem. Ústí nad Labem 1983, s. 229–234.

Schichtov–Koledar 1914, nestránkováno.

75 Jahre – Schicht. (1848–1923). Schicht-Kalender 1923, s. 22.

Nejvyšší československé tovární komíny. Stavivo 10, 1919, č. 21, s. 646.

Nový komín v Ústí nad Labem. Šamotář  7, 1966, č. 14, s. 4.

PÍŠA, Rudolf: S jelenem ve znaku. Věstník Muzea cenných papírů 4, 2011, č. 9, nestránkováno.

August Ribak. Architektenlexikon. [citováno: 5. září 2018]. Dostupné z: https://goo.gl/gCBjEf.