Cukrovar

Vhodné podmínky pro pěstování cukrové řepy daly v kraji kolem Olomouce vzniknout celé řadě cukrovarů. Jedním z nich byl i rolnický akciový cukrovar v malé obci Brodek u Přerova. Stavbu cukrovaru provedla během roku 1881 stavební firma Václav Nekvasil a strojní zařízení dodala První Českomoravská továrna na stroje v Praze. První kampaň začala na podzim 1881.

S cukrovarem do panoramatu obce pronikl i tovární komín vysoký 52 metrů. Historicky ale ne poslední – v roce 1935 přibyl další komín s výškou 81 metrů a po druhé světové válce v roce 1947 se v areálu objevila nová sušárna brambor s komínem 40 metrů vysokým. Od roku 2018 však z uvedené trojice stojí pouze komín nejvyšší.

U nejstaršího a nijak výrazně zdobného komína bezesporu dominoval masivní a omítnutý podstavec na čtvercové základně. S ohledem na svoji výšku zabíral poměrně velkou půdorysnou plochu, a to 8,3 x 8,3 metrů a vnitřní průduch měl po celé výšce komína stejnou světlost 220 centimetrů. Tloušťka zdiva u terénu tak dosahovala hodnoty něco přes tři metry. Do podstavce byly vytvořeny dva otvory – ze severovýchodní strany pod terénem zaúsťoval kouřový kanál, ze stany opačné na úrovni terénu se pak nacházel revizní otvor. Výška podstavce po římsu byla 9,2 metru, jeho hmota byla rozdělena pouze na třímetrový sokl a kostka byla dozdobena obdélníkovou nikou. Vlastní přechod z čtvercového profilu podstavce do osmibokého dříku se pak udál zakřivenými plochami, taktéž omítnutými. Dále pak pokračoval dřík již v režném provedení. Oktogonální dřík vyzděný z plných cihel měl poměrně velkou konicitu, a to 7 %. Někdy po roce 1938 byl komín navýšen na výšku 57 metrů. Tato nástavba výšky 8,1 metru byla vyzděna s konicitou pouhých 2 % ze žlutých komínovek (vysokých netradičně 9,5 až 10 centimetrů), hořejší světlost dosáhla hodnoty 227 centimetrů. Zřejmě pro spolehlivé osazení nástavby byla část původního dříku přestavěna. V místě napojení nástavby se nachází jeden metr vysoká část dozděná z ostře pálených strojních cihel výšky 6 centimetrů. Původní část  dříku byla přitom vystavěna z ručně dělaných cihel, navíc o nezvyklé tloušťce – 7,5 až 8 centimetrů. 

Komín byl napojen na kotelnu, která původně obsahovala pět kotlů systému Tischbein, v roce 1882 přibyly pak další dva. Kotelna byla i v dalších letech dále rekonstruována a měnil se i typ a množství instalovaných kotlů. Další energetický zdroj se v podobě kotlů typu Oschatz objevil v roce 1935, a to z důvodu rozšíření cukrovaru o rafinerii. Zároveň s kotelnou vyrostl i nejvyšší komín podniku, oproti staršímu komínu postavený již z komínovek.  V roce 2017 činila změřená světlost komína 236 centimetrů, přestože zdroje udávají světlost po výstavbě 225 centimetrů. Dřík s konicitou 5,5 % ukončený jednoduše členěnou hlavicí byl posazen na 12,8 metru vysoký sokl, jehož průměr u terénu byl 8,1 metru. 

Po druhé světové válce si cukrovar (v té době jako Rolnický cukrovar a rafinerie, akciová společnost v Brodku) vystavěl při jižním okraji rozsáhlého areálu sušárnu brambor v pořadí s třetím a již posledním komínem. Projekt na něj vypracovala v prosinci 1946 olomoucká společnost Podnikatelství staveb pro topnou techniku Ing. Julius Schmalz. Komín vyzděný z komínovek měl dle něj mít výšku 40 metrů a světlost v hlavě 90 centimetrů. Neznámo kdy pak byl komín snížen na výšku 33 metrů (s konečnou světlostí 115 centimetrů) a v této podobě přetrval až do své demolice v roce 2018.

Výroba v cukrovaru skončila v roce 1997, provoz uzavřela francouzská společnost Eastern Sugar. Později areál zakoupila společnost PMS Reality a v roce 2017 začala s demolicí vybraných budov a komínů. V této době se nechal slyšet starosta o významu komínů pro bývalé zaměstnance, respektive obec: „Ptají se ale, co bude s komíny, které jsou pro nás orientačním bodem. Když se ztratíte v okruhu dvaceti kilometrů kolem Brodku, komíny vám vždy napoví.“

Nejstarší komín cukrovaru byl zbořen 16. března 2018. Pro porušení jeho stability byl vybourán v podstavci veliký otvor a kolem dříku bylo uvázáno lano, jehož tažením mělo dojít ke stržení. Lano se sice třikrát utrhlo, ale nakonec se dílo podařilo.

Stejný osud mimochodem stihl již dříve v roce 2013 podobně řešený komín stojící v cukrovaru v Lenešicích. Cukrovar byl založen v roce 1880 a byla pod ním podepsána taktéž Nekvasilova stavební firma. Komín měl výšku 54 metrů a stejně jako ten nejstarší brodecký byl řešen podobně masivně – jeho podstavec mající čtvercovou základnu 9,2 x 9,2 metru patřil mezi nejširší známé pro oktogonální komíny postavené v 19. století u nás.

V areálu brodeckého cukrovaru zůstaly dosud zachovány i některé z budov, u kterých majitel předpokládá budoucí využití. Mezi přeživší pak patří i nejvyšší komín provozu s bývalou kotelnou či někdejší sušárna brambor. Co konkrétně v místě vznikne, společnost PMS Reality dosud nezveřejnila.

Národní archiv, Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického, Praha 1886–1950, i. č. 6.

SOkA Přerov, Rolnický akciový cukrovar a rafinerie, a. s., Brodek u Přerova (1884–1948).

KOVAŘÍK, J. – KRAŤOCH, J. – JELÍNEK, B.: Přerov, Přerovsko-Kojetínsko. Brno 1933, s. 219.

Sto let výroby bílého zlata v Brodku u Přerova 1881–1981: jubilejní výroční zpráva. Brodek u Přerova 1982, s. 25–29.

VONKA, Martin – HORÁČEK, Michal: Tovární komíny. Pády ikon průmyslového věku. Praha 2018, s. 176.

KLIMKOVÁ, Petra: Brodek smutní nad koncem slavné éry, po 136 letech jde cukrovar k zemi, 18. srpna 2017, dostupné na: http://olomouc.idnes.cz/brodek-u-prerova-demolice-cukrovar-pms-reality-fl8-/olomouc-zpravy.aspx?c=A170805_343475_olomouc-zpravy_stk.