Elektrárna ESSO

V roce 1931 vznikl absolutní český rekord ve výšce zděných komínů. Výšky 120 metrů (s hořejší světlostí 5 metrů) dosáhli v kolínské elektrárně, která byla dokončena v roce 1932 pro společnost Elektrárenský svaz středolabských okresů (ESSO). „Les továrních komínů v čele s nejvyšším komínem v republice (120 m) nové elektrárny vedle známých věží bartolomějského chrámu stal se takřka ochrannou známkou kolínskou,“ komentuje tuto situaci Fr. Halda v roce 1934.

Komín byl sice v minulosti snížen na výšku 117 metrů, ale i tak si drží dodnes primát nejvyššího zděného komína v ČR. V roce 1950 dosáhli stejné výšky v oslavanské elektrárně dle projektu národního podniku Energostav. Horní světlost byla 5,5 metru, vnější průměr činil u paty 11,9 m a tloušťka zdiva v patě 1,75 m. V roce 1995 byl ale tento komín zlikvidován odstřelem.

Komín byl projektován pro připojení čtyř strmotrubnatých kotlů, přičemž finální stav skončil na stavu dvou kotlů s výkonem 30 MW. Stavitelem základů a železobetonového podstavce byl kolínský stavitel Ing. Viktor Levin a vlastní komín vystavěla pražská firma J. J. Hukal a spol. pod vedením Jiřího Vogeltanze. Tato firma zdemolovala v roce 1929 i komíny po cukrovaru, který původně stál na místě elektrárny. Podle původního zastavovacího plánu měla mít elektrárna komíny dva a identické, dle projektu se ale v dalších etapách nepostupovalo.

Komín byl vybudován na základové desce o průměru 16,5 metru a mocnosti 2,6 metru. Na desce byl založen stupňovitě základ, který přecházel v 11 metrů vysoký podstavec – do něj zaústil kouřový kanál ze dvou kotlů, přičemž na protilehlé straně byl připraven otvor pro vyústění kouřovodu z případných dalších kotlů. Vlastní dřík komínáři vyzdili z červených radiálních cihel a proti účinkům spalin vestavěli ochranné pouzdro o výšce 56 metrů a tloušťce 10 až 30 cm. Pod pouzdrem vytvořili dva železobetonové trychtýře na popílek, přičemž z úrovně terénu byly přístupné otvory v podstavci pro jeho vyvážení.

Stejně jako stometrový komín teplárny ZME v Brně nebyl ani tento vůbec zdobný, přesto právě tato jednoduchá forma mohla jako jediná plně korespondovat s působivým funkcionalistickým pojetím ostatních budov elektrárny dle návrhu architekta Jaroslava Fragnera. A to je možná taky důvod, proč upoutal komín pozornost i významných českých fotografů. V době svého vzniku byl fotografován předními osobnostmi meziválečné fotografické avantgardy, jakými byli Jaromír Funke a Josef Sudek. V té době měl ještě neopotřebovanou hladkou plochu dříku, kterou v sedmdesátých letech narušily ocelové stahovací pasy, osazené z důvodu prasklin ve zdivu dříku.

Řadu let byl komín natřen červenou barvou a bíle vyvedený svislý nápis „ELEKTRÁRNA“ hlásal směrem k železnici své poslání. Od roku 2010 dostal komín nový kabát – textura zdiva byla překryta šedivým nátěrem a dřík byl pomalován barevnými motýly. Malby vzešly ze soutěže, kterou majitel – společnost Dalkia Kolín, a. s. – vyhlásil pro žáky místních základních škol s cílem navrhnout motiv pro komín. Děti vytvořily více než 400 návrhů a přes 600 občanů hlasovalo o nejlepších dvaceti návrzích. Vítěze pak vybrala komise. Zvolenou formu veřejné soutěže lze bezpochyby označit za vhodnou a vítanou, kdy zapojení místních obyvatel vždy oživí zájem o zlepšování společného životního prostoru. Nicméně výsledek komínu příliš neprospěl. Šedivý nátěr dříku maskuje jeho pravou podstatu a chloubu – nejvyšší zděný komín nyní vypadá jako komín betonový.

Soutěž vzbudila i protesty, vedoucí komise školské a mládeže při Radě města Kolína Iva Drdová se nechala slyšet: „Školám jsme doporučili se soutěže neúčastnit, protože jsme to vnímali jako neetický zastírací manévr firmy, který malé děti ještě nedokáží rozpoznat.“ Každopádně se tomuto počinu ale dostalo profesionálního uznání v oboru teplárenství – Teplárenské sdružení České republiky udělilo majiteli za nový image komína mimořádné ocenění „Počin roku za příspěvek k pozitivnímu vnímání teplárenství“.

Nový motiv ale bohužel zdegradoval tím, že motýli „přeletěli“ i na nedaleký tvárnicový komín bývalého lihovaru stejného majitele.

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 194–195.

Nejvyšší komín v republice, Nová doba, č. 230, 19. 8. 1931, s. 4.

Kolín: město a okres, Praha, Národohospodářská propagace Československa, 1934.

RU C 117/3 Býv. Elektrárna, Dalkia Kolín, Tovární, Kolín V, KODA, 12. 2. 2009, koda.kominari.cz.

Jan Kyselák, Stodvacetimetrový komín dosloužil, OKNO, č. 3, 1995, s. 2-5.

J. Špinka, Nejvyšší komín v Čsl. republice, Národní listy, č. 121, 1. 5. 1932, příloha, s. 4.

Jaroslav Fragner, Elektrárna elektrárenského svazu středolabských okresů, Volné směry, 1932, s. 97–99.

Dalkia Kolín přispívá ke zlepšení životního prostředí, tisková zpráva společnosti Dalkia Kolín, 5. 11. 2010, www.dalkia.cz.

Město zadržovalo školám peníze, splácelo dluh, Kolínský PRES, http://kolin.pres.cz, č. 51, 21. 12. 2010.

Pavel Kaufmann, Prioritou teplárenství je ekologie, Vyhlášení a ocenění Projektů roku 2010 v soustavách dálkového vytápění a chlazení při slavnostním zahájení Teplárenských dnů 2011, PRO-ENERGY magazín, č. 2, 2011, ISSN 1802-4599, s. 44.